Chorus Egrensis, z. s.

„Ašské jaro – vážně pestrý festival“ vznikl ve spolupráci Alexandry Benešové a týmu KC LaRitma, jehož ředitelem je Petr Všetečka. Letos jde o 1. ročník tohoto festivalu vážné hudby. Záštitu nad ním převzal světově proslulý houslový virtuos Jaroslav Svěcený a také emeritní plzeňský biskup František Radkovský.

Ašské jaro zahájil v pátek 12. dubna Jiří Pazour svými klavírními improvizacemi na známé české lidové i umělé písně. Poté jsme vyslechli zajímavé improvizace na písně, vážnou hudbu i filmové melodie, které skladateli a improvizátorovi zadávali posluchači z publika. Následovalo vystoupení italské klavíristky Licia Missori, která zahrála několik svých vlastních skladeb. Když na pódium přizvala smyčcové kvarteto a pak ještě další čtyři hudebníky (kytary, baskytara, bicí) – kapelu End of Scream, rozbouřil zaplněný sál LaRitmy instrumentální rock.

Ašské jaro zahájil v pátek 12. dubna Jiří Pazour svými klavírními improvizacemi na známé české lidové i umělé písně. Poté jsme vyslechli zajímavé improvizace na písně, vážnou hudbu i filmové melodie, které skladateli a improvizátorovi zadávali posluchači z publika. Následovalo vystoupení italské klavíristky Licia Missori, která zahrála několik svých vlastních skladeb. Když na pódium přizvala smyčcové kvarteto a pak ještě další čtyři hudebníky (kytary, baskytara, bicí) – kapelu End of Scream, rozbouřil zaplněný sál LaRitmy instrumentální rock.

Oba první koncerty nastartovaly Ašské jaro.

Ani v sobotu si pořadatelé nemohli stěžovat na nízkou návštěvnost. Odpoledne se evangelický kostel v Mokřinách zaplnil posluchači, aby si poslechli Královskou harfu Zbyňky Šolcové a kouzlo hoboje Jana Adamuse. Večer pak zazněl v Římskokatolickém kostele sv. Karla Boromejského v Mokřinách romantický recitál Jaroslava Svěceného s klavírním doprovodem Lucie Karlové k Roku české hudby. Poslechnout si ho přišlo na 150 návštěvníků.

Nedělní dopoledne se v kostele sv. Mikuláše konala slavnostní mše při níž z kůru zněla Missa Brevis Zdeňka Lukáše v podání Chorusu Egrensis. Ve dvanáct hodin pak se u Památníku evangelického kostela Nejsvětější Trojice uskutečnilo ekumenické setkání s hudebním doprovodem.

Vyvrcholením festivalu bylo provedení Requiem W. A. Mozarta v katolickém kostele sv. Mikuláše v Aši. Zcela zaplněný kostel se rozezněl tóny muzikantů z celého kraje, rozechvěl nádhernými hlasy sólistů, sopránem Kláry Vlahačové Kartákové z Plzně, altem Ivety Poslední z Kraslic, tenorem Ramana Hasymau z ND Praha a basem Jana Frause z Plzně. Zpěváci čtyř sborů – Cubitus Loket, Fontána Mariánské Lázně, Vivat Musica Kraslice a Chorus Egrensis Aš – rozburáceli chrámový prostor, ale i v tom velkém počtu dokázali zazpívat i velmi potichu. Všechny tyto účinkující, jejichž počet dosáhl úctyhodného čísla, řídila svou taktovkou Alexandra Benešová, která stála u zrodu myšlenky Ašského jara.

Kdo se některého z koncertů zúčastnil, určitě se už těší na další ročník. A ti, co tuto příležitost propásli, třeba za rok přijdou také.